AKTIVITY
Tak nějak už jsme si zvykli, že po čtyřech letech nicnedělání nebo výmluv se před volbami volební strany začnou mediálně a na sociálních sítích předhánět, kdo se více zviditelní nějakým veřejně prospěšným činem. Náhle začínají lídři s kandidáty uklízet nepořádek v parcích, sázet stromky, začínají kritizovat a komentovat vše kolem sebe, jak by to změnili k lepšímu, slibují nesplnitelné hory i doly, a přitom kritizují ve městě každý rezavý šroubek, odhozený papírek a běhají s teploměry po městě, aby ukázali, jak je všude vedro od sluníčka a jak je potřeba sluníčku zakroutit krkem a všude udělat stín. Když pominu vzletné nesmysly, tak jsem přesvědčen, že dělat dobrovolně a nezištně veřejně prospěšné aktivity pro město a jeho občany se má dělat celý rok a bez ohledu na volby a předvolební kampaň. Alespoň já to tak mám v životní praxi nastaveno. Takže Vás ušetříme podobných výstřelků.
Přesto si neodpustím a dovolím si alespoň vzpomenout na událost, která má přesně letos smutné výročí 50 let. Za komunistů bylo přísně zakázáno o ni psát nebo mluvit. Po revoluci tuto křivdu už nikdo nenapravil. Zapomnělo se...
V roce 1976 se 16 km od Třebíče vybouralo vojenské nákladní auto Tatra 805, které vezlo plnou korbu mladých vojáků základní vojenské služby. Třebíči projeli ještě v pořádku, za pár minut se v prudce klesajícím kopci stalo auto neovladatelné a narazilo do stromu. 6 mladých mužů tuto nehodu zaplatilo svým životem. Původem byli ze všech koutů naší vlasti. Tolik zmařených mladých životů, které měly ještě vše před sebou – rodiny, děti, vnoučata... Dnes by jim bylo již téměř 70 let. Ale komunistický režim celou nehodu a úmrtí vojáků zbaběle umlčel, aby nepoukazoval na slabiny své armády. A po revoluci jako by to už nikoho nezajímalo – mlčelo se dál. Dodnes tito kluci neměli ani svůj pomníček v místě nehody. Přitom šlo o největší katastrofu s obětmi na životech vojáků základní vojenské služby od konce druhé světové války v Československu.
Tak snad se nebudete hněvat, že jsem k výročí 50. let od této smutné události postavil na své náklady a ve svém volném čase pomníček této události, která se u daného místa stala. Neměli bychom zapomínat. Tak nějak mi to přišlo smysluplnější než v tomto předvolebním období utrácet čas a peníze za předvolební sliby (nebo soudní stížnosti na ostatní volební strany, jak to jistá strana v Třebíči učinila nám), když se dá hlavně s tím časem udělat něco opravdu lidského a opravdu hmatatelného. A třeba se u toho i poučit z historie. Zvláště, když je to právě letos kulatých 50 let.
Čest památce šesti mladým a předčasně vyhaslým životům.
Celou tragickou událost jsem zdokumentovat a zřídím jí v dohledné době i samostatné webové stránky s podrobnostmi případu, protože by neměl být zapomenut.
